Vojenské památky

Vojenské střety se v historii nevyhly snad žádnému kraji a ani oblast Znojemska a Podyjí není výjimkou. Památky tohoto druhu z dávné historie se na území našeho regionu ve velké míře nezachovaly – můžeme počítat snad jen několik ZŘÍCENIN hradů pobořených např. za husitských válek anebo za bojů mezi Jiříkem z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem. Nicméně v porovnání s ostatními regiony se u nás moc památek dokládajících vojenskou historii nedochovalo. Ovšem jen do 19. století…

NAPOLEONSKÁ TAŽENÍ

Náš kraj se hned z počátku 19. století stal místem, které se významně zapsalo do evropských dějin. Vlna napoleonských válek se přehnala přes jižní Moravu a s jejich dopady se v turistické oblasti Znojemsko a Podyjí můžeme setkávat i po více než 200 letech. 

Samotný Napoleon Bonaparte pobýval ve Znojmě při svém tažení na Slavkov v roce 1805. Tehdy byl ubytován v domě měšťana Schultze (dnes známý jako Ugartův palác) na Horním náměstí. Francouzský císař se ve Znojmě zdržel jen 1 den, a to z 18. na 19. listopadu 1805. Jeho pobyt zde do dnešních dnů připomíná pamětní deska umístěná na zdi rohového paláce. Po slavkovské bitvě “tří císařů“ se Francouzi do Znojma opět vrátili a město opustili až v lednu 1806, ale Napoleon už zde nenocoval.

Slavnou bitvou u Slavkova 2. prosince 1805 ovšem Napoleonská tažení na území našeho regionu zdaleka nekončila. V červenci roku 1809 se odehrála dvoudenní bitva u Znojma, která poznamenala několik vesnic v jeho okolí. Rakouská armáda dlouho držela např. Přímětice, Kuchařovice nebo Suchohrdly, ale tím nejdůležitějším místem, kde se bojovalo o předpolí Znojma, byly Dobšice. Armády se během chladných prosincových dní v držení vesnice několikrát vystřídají a dělové koule z obou stran dopadají na dobšické domky. Není divu, že obec krátce na to vzplane a téměř celá lehne popelem. Do dnešních dnů tuto krvavou bitvu připomíná v Dobšicích napoleonský památník slavnostně odhalený roku 2002. O 4 roky později byl nedaleko odhalen ještě druhý menší pomníček, a to v místě nálezu hromadného hrobu padlých vojáků.

PŘIPOMÍNKY SVĚTOVÝCH VÁLEK

Také pomníky připomínající oběti obou světových válek nalezneme rozeseté v krajině prakticky celého regionu. Například v Bítově, přímo na návsi stojí Pomník obětem I. světové války. Byl zde zbudován k desátému výročí samostatnosti Československé republiky.

V Hlubokých Mašůvkách, v jednom z našich nejvýznamnějších poutních míst, najdeme takových památek hned několik: 

• Pomník obětem 1. a 2. světové války: kamenné sousoší s křížem hned vedle kostela s již ne zcela čitelným nápisem „Zbudováno ze sbírek poutníků, z darů pozůstalých a přátel, z příspěvků dobrodinců ze všech osad a míst, odkud poutníci k Mašůvské Matce v důvěře zbožné putují…“.
• Pomník osvobození: monumentální mohyla s protiletadlovým dělem stojí v lese na kopci hned za církevním poutním areálem. Pomník připomínající osvobození sovětskou armádou 9. května 1945 byl slavnostně odhalen roku 1960. Jde o téměř 10 m vysokou pyramidu z přírodního kamene, do níž byla vložena prsť z Dukly a Terezína. Pamětní deska na ní je věnována místním rodákům - legionářům, bratrům Janovi a Františkovi Fialovým. Původně však byla umístěná na jejich rodném domě č.p. 12.
• Pomník obětem 2. světové války je kamenná deska stojící hned naproti Obecnímu úřadu. Je věnována památce 3 místních občanů, příslušníků ČSLA, kteří zahynuli 19. června 1945 při odklízení munice po německé armádě v lese u Kravska.

V průběhu 2. světové války se u nás bojovalo i v oblacích. Letecké bitvy – a s nimi spojené i letecké havárie – si do dnešních dnů můžete připomenou například v Němčičkách. V červenci 1944 tu havaroval vojenský bombardér Britského královského letectva. U příležitosti 70. výročí této události zde vznikla krátká naučná stezka, která začíná na návsi a končí u pomníku 5 obětem této havárie. Celkem na 7 informačních panelech se dozvíte, co se stalo s posádkou havarovaného letounu, že to zdaleka nebyla jediná letecká havárie v regionu v průběhu 2. světové války, a seznámíte se i s československými letci bojujícími v řadách RAF.
Další pomník válečnému letci pak najdete mezi Boskovštejnem a Jevišovicemi. Dne 28. srpna 1944 byl v těchto místech při doprovodu bombardérů na svou misi sestřelen americký letoun North American P – 51B-15 NA, přezdívaný Mustang. Pilot James Ralph Jones zde přišel o život. Jeho osud připomíná také vlastivědná expozice umístěná v tzv. Předzámčí Starého zámku v Jevišovicích.

Na oslavu konce 2. světové války byl vystavěn i Pomník vítězství na Mariánském náměstí ve Znojmě. V optickém středu sedmibokého Mariánského náměstí, na stupňovém ostrůvku se záhony květin, se tyčí široký dórský sloup z leštěné žuly, na jehož vrcholu hledí směrem k jihu socha Rudoarmějce. V póze takřka antického hrdiny se zdviženým samopalem v ruce Rudoarmějec dodnes alegoricky připomíná vítězství Spojenců nad fašismem. Právě zde, na Mariánském náměstí, vítali obyvatelé Znojma dne 8. května 1945 první tanky sovětské armády. Necelých 5 metrů vysokou bronzovou sochu vytvořil roku 1953 akademický sochař Konrád Babraj a projektantem celého pomníku byl architekt Jaroslav Sirotek. V roce 1968 v reakci na okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy došlo k neúspěšnému lidovému pokusu svrhnout sochu z pomníku. I dnes je přítomnost Rudoarmějce, lidově přezdívaného „Ivan“, na jedné z nejvýznamnějších znojemských křižovatek (urbanisticky jde také o jeden z nejstarších kruhových objezdů u nás), předmětem občanské diskuse. 

Řada pomníčků a pamětních desek pak připomíná významné osobností, které se svou statečností a postojem zapsaly do československé válečné historie. Např. ve Znojmě na ulici Jarošova připomíná pamětní deska brigádního generála Jiřího Jaroše, příslušníka druhého odboje, který byl popraven roku 1943. Pomník Otmara Chlupa u Hnanic mezi vinicemi při hlavní silnici vedoucí na rakouské hranice připomíná člena a cvičitele Sokola Znojmo, který na tomto místě padl 22. 9. 1938 při obraně hranic. Další pomníky věnované padlým vojákům československé či sovětské armády najdeme např. i na Centrálním hřbitově ve Znojmě nebo v lese mezi Kravskem a Olbramovicemi. 
 

PŘEDVÁLEČNÉ OPEVNĚNÍ ČESKOSLOVENSKA

Také počátek 20. století znamenal pro Znojemsko a Podyjí důležitý milník vojenské historie. V souvislosti s rostoucími obavami z hitlerovského Německa bylo ve 30. letech 20. století přikročeno k budování souvislých linií těžkého a lehkého opevnění, od velkých pěchotních srubů po malé pevnosti, tzv. řopíky (jejich název je odvozem od zkratky ŘOP = Ředitelství opevňovacích prací, kterou byly označovány společně s konkrétním číslem daného typu a vzoru).

Postupně budované úseky v letech 1935-1938 propojovaly jednotlivé uzávěry a překážkový systém v souvislé pásmo opevnění. Po vyhlášení mobilizace zaujala československá armáda obranné pozice, ale po Mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí připadla většina území i s opevněním Německu. Z tohoto důvodu nebylo opevnění ve své síle téměř vůbec reálně využito. 

Po 2. světové válce byly některé bunkry dostavěny a nově vyzbrojeny a armáda je využívala až do devadesátých let, tentokrát však jako ostrahu před imperialistickým Západem... Dodnes se stavby zachovaly v různém stavu, některé byly restaurovány a proměnily se v muzea vojenské historie, která jsou pro nás fascinujícím dokladem důmyslné obrany bývalého Československa. 

V turistické oblasti Znojemsko a Podyjí jsou veřejnosti přístupné například tyto objekty:

Areál československého opevnění a železné opony v Šatově
Šatovský vojenskohistorický areál je na území turistické oblasti Znojemsko a Podyjí největší připomínkou československého opevnění budovaného v letech 1935–1938 na obranu před nacistickým Německem. Je ve správě Technického muzea v Brně a jeho součástí je i pěchotní srub MJ-S3 „Zahrada“, kde probíhají pravidelné prohlídky s průvodcem. Jeho stavba byla zahájena v květnu 1938, ale do Mnichovské dohody se nestihla dokončit. Po válce bylo rozhodnuto o dostavbě srubu a armáda jej pak využívala až do roku 1999, kdy byl srub vyklizen. Od roku 2004 je ve správě Technického muzea v Brně, které srub zpřístupnilo pro veřejnost. Je uveden do podoby z 80. let a vybaven původní výzbrojí a výbavou, kterou zde armáda používala v letech 1960–1999, a to včetně dvou pevnostních kanónů vz. 44/59. V šatovském Areálu čs. opevnění dále můžete vidět řopík vz. 37, protitankové a protipěchotní překážky nebo devítimetrovou strážní věž a repliku signální stěny chránící pohraniční pásmo. Je zde také replika domku pro celní a pasovou kontrolu z roku 1938. V roce 2016 přibyly do venkovní expozice také závora Ippen, která sloužila v třicátých letech 20. století k zamezení postupu nepřítele po silnicích a cestách, a také replika hraničního orientačního sloupu, kterými se v období první republiky vyznačovaly státní hranice. Při speciálních akcích bývá Areál oživován vojenskou posádkou a doprovodným programem v podání členů klubů vojenské historie.
www.technicalmuseum.cz/pamatky/areal-cs-opevneni-satov

Pěchotní srub MJ-S 4 „Zatáčka“ Chvalovice
Typickým představitelem těžkého opevnění z let 1936–1938 je tento oboustranný, dvoukřídlý a dvouzvonový srub umístěný západně od obce Chvalovice. Má jedno nadzemní a jedno podzemní podlaží a je jedním ze 6 těžkých objektů, které se na jižní Moravě podařilo v roce 1938 vybetonovat. Osádku mělo podle záměru z roku 1938 tvořit 35 vojáků. Během války však byl poškozen a nebyl využit. Po válce byl znovu vyzbrojen a armádě sloužil až do roku 1999. Od roku 2009 probíhá péčí Klubu vojenské historie „ROTO Chvalovice“ rekonstrukce srubu do stavu převážně ze 60. let 20. století. Je v něm zřízeno vojenské muzeum, kde je k vidění předválečná výzbroj i zbraně a uniformy Československé lidové armády v dobách "studené války". Seznámíte se zde s historií prvorepublikového pohraničního opevnění Československa i s jeho poválečným obdobím takzvané reaktivace. Uvidíte pevnostní výstroj a výzbroj, seznámíte se s životem posádky, bojovou činností pěchotního srubu a zjistíte například i to, jakou dobu byly velké pevnosti na jihu Moravy v aktivní službě připraveny bránit hranice republiky. Bunkr najdete až za Chvalovickou sklepní uličkou, kde můžete ochutnat vína místních vinařů. Však se také v dobách socialismu nazýval "U sklepů". Nyní má zpět své prvorepublikové krycí jméno "Zatáčka". Objekt bývá zpřístupněn veřejnosti jen několik víkendů v roce - poznáte je i podle toho, že nad bunkrem vlaje česká státní vlajka. 
www.facebook.com/Bunkr.MJS4
www.mj-s4.cz

Pěchotní srub MJ-S 15 „Závora“ Dyjákovice
Jde o další objekt československého předválečného opevnění, který byl dokončen a do provozu uveden až po 2. světové válce. Vzhledem k tomu, že byl zahrnut do celkové koncepce obrany státu proti imperialistickému Rakousku, byl využíván armádou až do 90. let 20. století a na rozdíl od většiny pěchotních srubů byl i výjimečný svými úpravami. Návštěvník tu dnes může zhlédnout modernizovaný filtroventilační systém, zvony včetně kompletního vybavení, originální pumpu a další důmyslné technické vybavení. 
Podél toku řeky Dyje, asi o kilometr dál, se pak nalézá ještě druhý menší objekt československého opevnění. Jde o lehký objekt ŘOP vz. 37 č. 45 s ochranným přístavkem. Oba objekty jsou veřejnosti přístupné pouze při vybraných příležitostech.
www.mjs15.cz 

Muzeum československého opevnění 1938 v obci Slup
V lehkém objektu československého předválečného opevnění vz. 37, A-160 je dnes zřízeno malé muzeum věnované obraně státu před druhou světovou válkou. Objekt je uveden do původního stavu a rekonstruován byl tak, aby odpovídal období podzimní mobilizace roku 1938. Během prohlídek ve vybrané dny (zpravidla od května do září) bývá bunkr také plně vyzbrojen. 
www.nezradime1938.cz

Minimuzeum obrany hranic Dyjákovičky
Malé muzeum vás seznámí s historií obrany hranic, uvidíte modely opevnění, vybavení, zbraně a uniformy jednotek bránící hranice od První republiky do roku 1999. Minimuzeum je umístěno v budově Obecního úřadu Dyjákovičky, je otevřeno každý všední den a o víkendech na objednání.
www.dyjakovicky.cz/minimuzeum-vojenske-historie

Pevnostní muzeum Vranov s bunkrem "Studánka"
Pevnostní muzeum ve Vranově nad Dyjí najdete až za známým barokním zámkem a zámeckým statkem. Je tvořeno dvěma objekty lehkého opevnění a navazující naučnou stezkou vedoucí kolem třetí pevnůstky. První objekt (typu E) je uveden do předpokládaného stavu v roce 1938 a ve druhém řopíku (typu B) je instalované poválečné vybavení z doby příprav na III. světovou válku. V mapách je označován jako bunkr s krycím jménem „Studánka“ a přístupný bývá v létě o víkendech nebo ve vybrané dny.
http://muzeum-vranov.sweb.cz

Minimuzeum československého opevnění 1935–1935 u Moravského Krumlova
Areál muzea tvoří dva objekty lehkého opevnění vz. 37. V jednom bunkru uvidíte vybavení a výzbroj z roku 1938, ve druhém pak, jak byly tyto objekty reaktivovány v 50. letech Československou lidovou armádou. Otevřeno bývá obvykle od května do října, vždy první víkend v měsíci.
www.minimuzeum.com

Další památky na československé válečné opevnění, které jsou ve vybraných dnech přístupné veřejnosti, najdete nepař. u obce Dyje (Muzeum lehkého opevnění Dyje u Znojma) anebo ve Vratětíně (Minimuzeum Vratěnín – bunkr Spolku pohraniční historie).
 

ŽELEZNÁ OPONA

Hranice se stala místem, kde končily lidské životy ještě jednou – za dob minulého totalitního režimu. Ostnaté dráty, rozorané pásy a nástražné systémy podél hranic, kudy by neproklouzla ani myš, jsou už naštěstí minulostí. Železná opona, která hermeticky uzavírala státní hranici s Rakouskem a Německem, se začala budovat už od roku 1948. Skutečně neprostupnou se pak stala v letech 1952 a 1953, jako reakce na neustálé útěky lidí přes hranici. Hraniční pásmo, které mělo šířku od 4 do 10 km, bylo pro normálního smrtelníka zcela uzavřené. Oficiálně chránilo socialismus před průnikem agentů imperialismu, ve skutečnosti mělo především zabránit útěkům lidí za svobodou. Linii zabezpečovaly roty pohraniční stráže rozeseté podél celé hranice. 

K likvidaci těchto ženijně technických zátarasů bylo přistoupeno až v roce 1990. Posledním místem v České republice, kde vás může mrazit při pohledu na ostnaté dráty v původní podobě, je Památník železné opony v Čížově u Horního Břečkova. Zde, podél úzké pohraniční silnice, je zachována část linie drátěných zátarasů a oplocení, které v minulém režimu vedlo po celé délce státní hranice od Aše až po Bratislavu. Systém tří linií vysokých drátěných plotů ukončil éru převaděčů. Krajní drátěné ploty měly jen ztížit překonání hranice, ale prostřední z nich v sobě nesl v letech 1953–1965 smrtelné napětí 2 až 6 tisíc voltů. V Čížově je k vidění i dochovaná původní strážní věž zvaná "Špačkárna", odkud pohraniční stráž sledovala území.

Budova, která dříve sloužila posádce pohraniční stráže, je dnes informačním centrem Národního parku Podyjí. A linii železné opony, v celém rozsahu od Barentsova moře na norsko-ruské hranici až k Černému moři, dnes sleduje jedna z nejdelších mezinárodních cyklotras EuroVelo13, příznačně nazvaná „Stezka železné opony“.
www.nppodyji.cz/technicke-pamatky